Skandinávie 2002
    Fotky

3.7.2002 12:49, dálnice Hustopeče - Brno, 4. km, píše Michal

Po náročném balení vyrážíme směr sever v sestavě Já (Kakáč), Babča, Nečik a Kučas. Hrají Beatles => řídí Babča.

4.7.2002 8:21, pole někde u Sassnitzu, 868. km, píše Nečik

Celkem bezproblémově sme dojeli až do Dubí, kde sme zastavili a šli hledat tabák a směnárnu (Kučas nesehnal NOKy). Tabák nalezen, směnárna nikoliv. Jinak Dubí je dost katastrofální město - baráky v rozkladu, děvky na ulici... Směnárna nalezena těsně před přechodem Cínovec - Kučas si vyměnil 3000 Kč na EURa, protože NOKy nikde nemají. Začínám řídit já. Dál jedeme přes Drážďany, Berlín. V Berlíně sme byli asi ve 22:00 a šli sme se podívat na centrum pěšky. Branderburger Tor v opravě => za plachtou. Pak řídil Michal - jeětě asi 250 km do Sassnitzu, ale to už není dálnice. 3:30 sme byli u trajektovýho přístavu - panoval tam klid. Našli sme si takovej panelovej plácek asi kilák od tama a tam sme si rozhodili karimatky a tady to taky píšu. Právě vstal Michal, takže bysme se snad už mohli sbalit a vyjet.

4.7.2002 21:34, na dálnici mezi Göteborgem a Oslem, 1216. km, píše Nečik

Zajeli sme se podívat zpět k molu a paní řekla, že si máme lístek koupit až před odjezdem. Vypravili sme se tedy do městečka Sassnitz, kde sme vzali benál a taky sme chtěli vyměnit marky za eura, nicméně nám paní řekla, že to už se dá jenom v centrální bance nejblíž v Rostocku. Pak sme se šli podívat na pazourkovou pláž a křídové útesy. Někteří sbírali belemnity. Ve 12 sme si úspěšně koupili lístek na trajekt a nalodili se. V jednu se vyráželo. Cesta trajektem klidná, jen Švédové si nakoupili tuny chlastu v lodním obchodě. V Trelleborgu sme hned vyrazili a od té doby sme na dálnici (s jednou přestávkou na odpočívadle, kde sme si udělali polívku).

5.7.2002 14:30, Geilo, píše Babča

Poté co jsme odjeli z odpočivadla začalo děsně chcat a pršelo celou noc. Už se projevoval polární den, protože do 23:30 bylo docela světlo. Přejeli jsme Š/N hranici a potom jeli asi ještě 200 km k Drammenu (*), kde jsme si našli docela dobrý odpočívadlo (i když tam byl zákaz), kde jsme kolem 1:30 h postavili stany a spali až do čtvrt na deset. Vyjeli sme kolem jedenácté směr národní park Hardangervidda. Cesta byla hezká, kolem řeky, všude norský červený domky. Super vodopád. Už se taky jelo krajinou, která je typíčo pro tu náhorní plošinu - furt samý břízy a lišejníky, samý zatáčky a z kopca do kopca. TeĎ sme se zastavili v Geilu pro benzín a Michal s Nečikem shání mapu plošiny. (Jo, taky sme se dívali na skanzen a kostel - dřevěný, 400 let starý, ale nechtělo se nám dávat 10 NOKů, tak sme si to vyfotili za plotem). Budem mířit k fjordu Sorfjorden - tvoří jednu z hranic parku. -> Asi máme mapu -> JO! (*) dopsal Michal: Na cestě sme potkali hrozně dlouhej (7 km) tunel, kterej vedl pod nějakým fjordem. Byl v opravě, tak sme čekali až nás tam pustijou a přitom sme kecali s nějakým Norem (opilým?)

5.7.2002 21:45, na bezva místě u řeky a kousek od vodopádu (strašně mohutnýho) -> u elektrárny, na druhé straně heliport (furt lítá vrtulník) - Hardangervidda, píše Babča

Po Geilu sme dojeli do Kinsarviku, kde sme se koupali v moři (ani ne slaný). Cestou sme viděli sobíky (2), Míša říká, že má v tabáku borůvky. Taky sme se byli podívat na kamennou přehradu, která je postavená z šutrů ze všech tunelů, co vedou k fjordu. Míša si prdl - je to cítit. Taky sme tady vypili 4 piviska a ňákej rumík -> Péťa se rozpovídala u ohníčku.

6.7.2002 20:54, pár set metrů od chaty Stavali, píše Kučas

Stany jsou schované za skálou, lezli sme sem 5 hodin do kopce kolem vodopádů. Tady nahoře je docela hezky (kolem skály, borůvčí a zakrslé břízy, strašně studená voda v řece, kravský hovna, občas zachčije nebo přeběhne hranostaj a tak...) V chatě probíhá nějaká oslava (vstup volný), Babča a Nečik už tam jsou, já a Kakáč sedíme u ohně a čekáme, až začnou točit pivo. dopisuje Nečik: Tak pivo nakonec točit nezačali, ale kromě čokolády, koláče a džusu, který sme dostali už předtím, sme dostali ještě něco jako krupičnou kašu, slaninu a oplatek. Za to sme si ovšem vyslechli skoro hodinovou přednášku v norštině, kterou nám pak nakonec v hrubých rysech převykládala jedna paní - bylo to něco o tom, že jim poté, co tady založili ten národní park, zakázali chovat krávy (1981) a teď jim to zase povolili.

7.7.2002 20:00, něgde na Hardangerviddě, píše Michal

Dnes sme vyrazili brzo po rozbřesku (cca 11:15) a jali se putovat někam do srdce této plošiny (přišel sem na to, že došlo k omylu v překladu - není to plošina, ale planina). Celej den bylo hnusně, chvilkama krápalo, ale dalo se to vydržet. Šli sme kolem spousty jezírek a potůčků a kopců a tak. Při brodění jedné řeky se opět ukázalo, kdo je v naší partě nejschopnější -> já. Nečik spadl do proudu jako první, chvíli po něm při překonávání kritického místa Kučas, načež se oba vzdali a šli hledat brod někam jinam (někam doprdele daleko, takže sme pak na ně museli čekat). Já sem řeku v okamžiku překonal a ještě sem pomohl Peťule (sundal si boty - pozn. při přepisu). Za celej dnešní pochod sme potkali jenom 2x2 lidi, což je dobře, protože nás nikdo neotravuje. Chtěli sme dojít k nějaké chatě, ale vlivem únavy a po několika rafancích vlka sme to zapíchli o něco dřív u řeky, kde je plno komárů, ale jinak je tu krásně. V brutálně ledové vodě sem si prošťouchl prdel, abych zarazil vlka (Peťa taky). Teď sedíme u ohníčku a čekáme až se vrátí Kučas z dlouhýho ornitologickýho výletu -> už je tady.

8.7.2002 22:00, na druhé straně přes kopec od Stavali u jezera Fodnastols, píše Babča

Včera večer se počasí jevilo velice slušně, bylo dokonce aji 40% oblohy modré. Spolu s ohníčkem (vyjma komářích nárazových komad) bylo příjemně, dokonce nám v noci ani nebyla zima. Ráno sme se ale probudili (zas kolem 10 h) do větrnýho a místy i uchcanýho počasí. Dneska sme ušli asi 5 hodin (podle mapy, tj. asi 15 km), furt foukalo, jenom z počátku se šlo docela dobře. Cestou sme nikoho nepotkali - myslím lidi - jenom černý krávy na spacím místě + kůň + ovce, cestou ovce. Kolem jezer sme viděli pár domíků. Když sme dorazili na dnešní spací místo, pořád strašně funělo a když sme si uvařili, začalo taky pršet, tak sme zalezlí ve stanech a hrajeme slovní fotbálek (celej večer děsný šedisko). S Nečikem je to děsný, nezná žádný zvířata... Zítra scházíme dolů ke fjordu do vesnice Lofthus. Cesty na Hardangerviddě sou značený docela dobře, ale člověk se tady vyzná jenom pokud má mapu (jinak sem asi ani nemá cenu chodit). Viděli sme moc ptáků, hlavně bělokura.

10.7.2002 12:00, jezero Sjodalsvatten (200 km před Trondheimem), 2174. km, píše Nečik

I přes naše velké přání, aby sme se ráno probudili do sluníčka, ráno zase poprchalo a vůbec bylo odporně (Peťa si opařila ruku vařící polívkou). Vydali sme se na cestu dolů k silnici do města Lofthus. Nebylo to ale hned zkopce, napřed sme si vystoupali asi 280 m ke dvoum jezírkům a pak teprve vedla cesta dolů k fjordu. Cestou sme viděli stan a kolem něho dva borce, já sem viděl losí paroh a taky mě kurevsky bolelo levý koleno (začalo už předchozí den, přes noc se vůbec nespravilo) - takže to klesání byl celkem záhul. Sestupovali sme z 1225 m n.m. do nulu (fjord). Napřed pozvolně, pak celkem příkře. Poslední asi hodinu sme šli po prudké silnici a to už sme nohy vůbec necítili. Neustále mrholilo. Náladu sme si spravovali trešňama, višňama a jabkama. který se tam všude pěstovali - vynikající. Žeprj tenhle kraj dobře konkuruje celýmu evropskýmu ovocnářství. Když sme došli do města, bylo za náma 6 hodin chůze. Bohužel sme nebyli všichni - Kučas se cestou dolů vydal trošku jinou stezkou, jako že se později zase setkají - nesetkali, tzn. došel k silnici asi o km nebo 2 jinde. S Michalem a Babčou sme si teda sedli ke stolku pod střechou, zeptali sme se na autobus do Kinsarviku (jel za 2,5 hod) a šli se podívat do obchodu (koupili sme si 3 bulky). Pak sem se vydal stopem do Kinsarviku pro auto. Asi za deset minut mě vzal borec, kterej jel ze Stavangeru do Lillehammeru (BMW). Z Kinsarviku k autu to bylo asi ještě 4 km do kopca. Na první 2 mě vzal ňákej děda, druhý 2 sem musel ujít - vypadalo to, jako bych měl nohy v sádře. U auta sem za stěračem našel papírek od ňákých babčiných spolužaček, Babča pak vypadala, že z toho má docela radost. Když sem dojel zpátky do Lofthusu, Kučas už byl najitej. Babča si mezitím koupila ještě něco proti kašli a vypadá to, že to pomáhá. Furt pršelo, takže sme sedli do auta (po 4 dnech bez něho sme si teď připadali ve strašným komfortu) a jeli někam za lepším počasím. Po asi 5 hodinách sme dojeli tady k tomu jezeru a našli pěkný místo na spaní. Bylo asi 23:00, ale nepršelo, tak sme se vykoupali (vydržel sem tam nečekaně dlouho). Nálada byla dobrá, dali sme rumíka a šli spat. Těšili sme se na ranní sluníčko. To tak! Zase lije a není vidět na 100 m. Nálada tomu odpovídá - už bysme to slunko fakt potřebovali. Asi v 11:00 sem Michala dostal ze stanu a kolem 12:00 sme vyjeli dál směr Trondheim. Hrajou RedHoti a já píšu deník. Babča: Cestou sme se kolem druhé zastavili u břidlico-dřevěnýho kostela, co ho Mišák s Nečikem už viděli.

10.7.2002 15:50, 90 km před Trondheimem, 2426. km, píše Nečik

Začalo svítit slunko!! Na oslavu sme zastavili, dali si oplatky a zapili to vodou. Já sem si přezul boty.

11.7.2002 11:15, 3 kiláky za polárním kruhem, 3085. km, píše Nečik

Tak už je to tak - pro hezký počasí sme si museli dojet na sever. Sme teď kousek za polárním kruhem (na tom místě jak minule) a slunko svítí ostošest. Včerejšek: do Trondheimu sme dojeli asi v pět, zaparkovali v centru a šli se porozhlídnout po městě. Už podruhý sem měl pocit, že Trondheim je suprový město. Koupili sme si jahody a jabka (po 15 NOK). Prošli sme centrum, zkoukli katedrálu a pevnost. Pak sme se dali dál na sever. Chtěli sme se někde vykoupat, tak sme si našli jedno místo u moře, ale stihl sem to akorát já, pak nás vyhodila ňáká paní (asi soukromej pozemek). Na odpočivadle sme si udělali večeřu (bram. kaša s párečkama) a pak už sme furt jenom jeli. Řídil sem já, asi od 22:00 do 4:00, pak ještě asi hodinu Michal - ujeli sme 550 km a sme na tom pol. kruhu. Tady sme si trochu zdřímli (od 6 do 10) a teď asi pojedem poslat pohledy na pol. kruh z té pošty a potom dál na sever směr Lofoty. Babča: Peťa se po umytí cítí zase jako člověk - boží pocit. I nálada je s dobrým počasím mnohem lepší. Asi by si nikdo nemyslel (z nás), že zrovna na pol. kruhu nebudeme moct spat teplem (nejdýl to samozřejmě vydržel Mišák - chrápal až do půl 12). Je tady ale dost bodavýho hmyzu, už mě greblo hovadisko a Kakáča komáři. Asi si něco uvaříme a vyrazíme na Lofoty.

11.7.2002 23:55, u pevnosti u Steigenu Bo, píše Babča

Po jídle (asi kolem 13:45) sme šli ještě jednou, kromě Kučasa, na pol. kruh koupit a hodit pohledy. Trvalo to docela dlouho, tak si Kučas počkal. Cestou jsme jeli podél pobřeží, ale bylo to tam hodně hornatý, takový zvláštní tvary. Chtěli jsme vyměnit Kučasovi eura na NOKy, ale banka kdesi ve F... byla už zavřená. Taky sme se chtěli vykoupat, ale buď nebylo kde, nebo se to někomu (hlavně Míšovi) nelíbilo. Nakonec jsme tak ale učinili, ne sice v moři, ale v bezva čistým jezírku s písčitou pláží. Kousek odtud už sme odbočovali z hlavní silnice na Steigen. Jelo se dlouhým tunelem (8 km). Sme na plácku s výhledem na moře. Nečik s Kučasem si šli prohlídnout pevnost. Michal furt unavuje - chcu si házet s talířem, ale nikomu se nechce. Vylezli sme si na kopeček (já a Myš), jedli borůvky a koukali u toho na moře. Myš se šel koupat do moře, jenom aby se nenapíchl na dráty a železa z 2. sv. války, je jich tady docela dost. Slunko ještě furt nezapadlo za siluetu Lofot - sou hornatý, je hodně světla. Stejnak pudem asi za chvilu spat. Ani tady nejsou komáři, jenom fouká teplej vítr. Už se těším zítra na trajekt.

12.7.2002 16:31, čekání na trajekt v Melbu (Lofoty), píše Babča

Kolem 6. ráno nás probudil děsnej vítr, museli sme ještě víc přikurtovat stan. Ráno (9:30) sme se probudili do studenýho zatažena, který se cestou rozvinulo v chcanec. Celý Lofoty chčije a chčije, ani není nic vidět, ujel nám trajekt (nevešli sme se tam), tak čekáme na další. Kučas si v Sortlandu vyměnil ty finance, jinak už bysme na tenhle trajekt ani neměli NOKy. Mezi ostrovama sou dobrý velký mosty. Ach jo, ať je hezky!

13.7.2002 11:30, A (západní výspa Lofot), píše Babča

Když sme večer přijeli do A, začalo se dělat fakt hezky. Pokecali sme s Čechama, obhlídli to, najedli se a po Magistru šli spat. Dneska ráno je hezky a doufám, že chvilu zůstane. Už se těším na rybářský vesnice a moříčko. Poznatek: největší borůvky "mandy" rostou na mořským pobřeží. Taky sme včera byli v lofotským akváriu -> zvláštní ryby, miminka tuleňů, vydry a taky promítání fotek přírody Lofot.

13.7.2002 21:15, Leknes, 3894. km, píše Nečik

Takže sme se ráno sbalili a vyrazili sme směrem zpět k pevnině (A je poslední výspa Lofot - končí tam silnica). Jelikož bylo hezky, vyfotili sme si rybářský vesnice, sušený tresky a okolní horstvo. Taky sem si já s Babčou koupili ledňáka. A pak sme se jeli vykoupat na pláž (Ramberg). Fakt skvělý - písek jak na Kanárech, voda průzračná - jen palmy chyběly (a trochu stupňů vodě). Napřed sme skákali do vln a pak sme postavili hrad. Škodolibci Kakáč s Kučasem čekali, až ho smete příliv - che, vydržel. Pak sme se vrátili kousek do Hamnoy, měla tam být ptačí kolonie, ale nic moc tam nebylo. Tak sme jeli zase směrem na pevninu a když sme dojeli na ostrov Vestagoy (kde chceme zítra vyrazit na túru po kopcích), udělali sme si večeřku (lančmít s bram. kašou - nic moc), pak sme odbočili na vedlejší silnic 815 a na prvním odpočívadle sme se utábořili. Kučas teď vyrábí něco dobrého k snědku z cukru a nechce nám říct co.

14.7.2002 22:55, kousek před S..., píše Michal

Včera sme si po Kučasově vločkové bombě ještě házeli talířem a pak sme si asi do jedné četli (Peťa a já). Ráno sme brzo vstali asi v 9:00 (snídaně = nechutná Kulajda) a vyrazili sme na nedaleký vysoký kopec. Po cestě mě chytil akutní sranec, bylo to fakt hrozný, málem sem puknul. Po poměrně snadném výstupu lemovaném tunami obřích borůvek se nám otevřel nádherný výhled na celej ostrov obklopenej modrým mořem. Po krátkém hřebenovém pochodu sme se rozdělili, jás Babčou rovnou do sedýlka, Kučas s Nečikem oklikou. V sedýlku sem se jal stavěti olbřímí dílo - obří hromadu kamení alias troll. Za chvilku přikvačil Nečik bez Kučasa, kterej se odpojil aj od něho. Poté, co sem vystavěl obřího panáka a uplynula 3/4 hodina sme usoudili, že se Kučas opět ztratil, ale že snad není blbej a že najde cestu k autu. Pak nastala v naší skupině menší rozmíška, kterou cestou se dát, přičemž Nečik začal argumentovat tím, že on má klíč od auta a tudíž se pude jeho cestou (na nic takovýho si nepamatuju - Nečik). Tomuto nátlaku jsem nemohl jinak než ustoupit. Jeho cestička se však samozřejmě ukázala jako špatná a museli sme se prodírat náročným terénem s občasnými lezeckými úseky. Po vyčerpávajícím sestupu (Babča trochu otravovala) jsme se nakonec pod mým velením úspěšně dostali na silnic a k autu. Tam už čekal Kučas, načež sme mu řádně vyčinili, aby se už nikdy neztrácel. Vyjeli sme až sme se dostali na pláž, kde bylo nechutně lidí, ale ostatním se tam líbilo, takže se koupali (Kučas, Nečik, Babča nohy). Po následném krátkém hledání místa na spaní sme našli príma zapadlý místečko u cesty a u moře (to je trošku dál) a hlavně u rašeliniště, kde na obrovské ploše roste obrovský množství naprosto nádherných rosnatek. Po najedení a dnešním druhém vysrání sme si rozdělali ohníček, kde se teď žhavíme. Před chvilkou sem přijeli ňácí Noři, žeprý jdou rybařit, tak uvidíme jestli něco donesou. Třeba dostanem rybu. Nečik se nás straní a čte si v autě (a furt bere Peti knížku). Babča: Nemohli sme si koupit chlíbek, tak sme žrali sear a salámek samotný. Taky sme udělali inventuru žrádlisek (no nic moc, asi 8 jídel v konzervách, zato kvanta polívek, 3 z toho hnusný). Cestou z výletu (já, Myš, Nečik) sme dokonce našli i trochu lesních jahod. Počasí je zatím dobrý (obloha vymetená). Myš chce šmírovat lovící (ryby) Nory.

16.7.2002 0:23, Storvik (někde před Altou), píše Nečik

Dneska sme si hodně pospali, vyjeli sme tuším až o půl jedné. Jo, mám napsat, že kromě mě včera viděli lišku - žeprej přišla k ohňu a okusovala karimatku, ale žeprej nebyla vzteklá. Jeli sme dál z Lofot k pevnině. Na jedné pláži se Michal s Babčou vykoupali, mně s Kučasem se nechtělo. Byly tam žabernatky, ať už je to cokoliv (Michal řekl, že to sem mám napsat). Jeli sme zase trajektem na Vesterály, dál už nic moc zajímavýho nebylo, takže sme jeli pořád dál. Minuli sme Narvik a jeli dál asi ještě 5 hodin až sme přijeli sem - takový pěkný místečko u fjordu s docela hezkou trávičkou. Protější kopec stále (0:30) osvěcuje slunko, ale sem bohužel nesvítí - sme pod jiným kopcem. Všichni už šli spat, du taky.

16.7.2002 23:28, kus na jih od Nordkappu, píše Nečik

Ráno sme vstali asi tak v 9 a jeli dál na sever. Kolem jedné sme dojeli do Alty a šli do místního muzea obrázků vyrytých do skály. Stálo 60 NOK na jednoho a bylo to fakt dobrý. Pak sme jeli dál. Měli sme málo benzínu, tak sme chtěli nabrat. Neměli sme ale už moc NOKů, takže sem se poptával, jestli berou moju kartu (Maestro) a nikde ju jak na potvoru nechtěli. Tak sme aspoň za poslední cash koupili banány, žampiony a chleba. Benál sme pak vzali za EURa (dá se tady s něma platit). Kolem osmé večer sme dojeli k tunelu na ostrov, kde je Nordkapp (asi 30 km od Nordkappu). Stopli sme si lidi, kteří jeli z tunelu a ptali se jich, kolik to stojí (platilo se totiž až na druhé straně) - stálo to 248 NOK, což se nám zdálo fakt moc, takže sme se vyfotili před ústím toho tunelu, užili si slavnostní chvíli "teď sme nejseverněji" a vydali se kousek zpět hledat místo na spaní. Našli sme asi za 20 km. Sluníčko tady doteď svítilo (teď zalezlo za kopec), ale aj tak už tady není zrovna vedro - holt sever. Jo, teď mi ještě připomněli, že sme cestou potkali skupinku sobů na silnici (chovajou si je tady Laponci) a vyfotili sme si je. Michal si u toho focení otevřel vzadu dveře a dal nohu na silnic, což sem si ňák neuvědomil a rozjel se ještě, když ju tam měl. Trochu sem mu ju přejel zadním kolem - má tam vylisovanej vzorek. Ale zdá se, že je v pořádku. Teď sedíme u ohýnku a dali sme si piva a ořechovku. Možná ještě vylezem na kopec, aby sme se mrkli na půlnoční slunko (resp. jednohodinový, protože je letní čas, že jo).

17.7.2002 0:45, Nečik

Nebylo potřeba chodit na kopec - slunko nezapadlo ani tady (posunulo se kousek bokem a tam byly hory nižší). Vyfotil sem to 0:30, uvidíme, co z toho bude. Mj., Michal se před chvilkou koupal v Barentsově moři (no, aspoň si to myslí - je to ňákej fjord asi tak 200 km od nejbližšího moře).

17.7.2002 1:00, Nečik

Sakra, to slunko začalo brutálně stoupat na oblohu. Tady prostě začal novej den a je už světlo jak sviňa. Ale já mám jít ještě spat. No uvidíme, jak se s tím tělo vyrovná...

17.7.2002 23:55 VEČ, Lemmenjoki, píše Nečik

Vstali sme, já, Kučas a Babča sme se vykoupali v "Barentsově moři" a asi v jednu sme vyjeli. Zase sme na cestě potkávali soby. Hranici s Finskem sme přejeli 16:32. Moc měst tady na severu nemají, benál sme mohli nabrat až za 100 km. K večeru sme dojeli do Lemmenjoki (jo, předtím sme ještě v obchodě koupili mapu), nechali auto na parkovišťu (tam sme si taky udělali večeřu) a popošli asi kilák na první tábořiště, kde budem dneska spat. Teď sedíme u ohýnku, opekli sme si sýr a posloucháme tady jednu paní, co souloží ve stanu asi 20 m od nás a strašně u toho huláká. Zítra už to táboření bude snad klidnější. Komáři sou v normě.

18.7.2002 18:47, park Lemmenjoki, píše Babča

Šli sme včera spat asi kolem jedné. Ráno sem sice nastavila budík na 8:30, ale našeho času, takže zvonil v 9:30 a než sme se vymotali (celý ráno jakož i část noci vydatně chcalo) byl náš tradiční odchodový čas -> 11:30. Vydali sme se po toku řeky Lemmen, všude samý borovice, takovej jako mrtvej les, jinak nic. Zpočátku byla trasa společná s naučnou stezkou, tak sme se aspoň dověděli, že díry v zemi sou na lovení sobů a že dem po korytu řeky a kolem byly ledovce. Asi po 8 km (2 h) bylo napsaný v mapě, že je tam převoz loďkou (boat ferry), ale chvilu sme tam nemohli nic najít. Kučas pak objevil, kde je loďka ukrytá a tak sme se přepravili přes řeku. Potom sme i brodili. Po dalších sedmi km sme dorazili sem. Na tábořících místech sou tady všude ohniště, už připravený dřevo a sekerky, někde i chaty. V naší chatě je to hezký, všechno dřevěný, akorát už sou tam ňáký borci s kajonama a pak tady motorová loď vyprcla i 2 ženský. Přes den bylo chvilu zamračený, ale postupně sem tam prosvitlo slunko. Tady je to taky proměnlivý, i pár srážek. Já, Myš a Nečik sme se v Lemmenu i vykoupali a umyli si hlaviska. Voda trochu studená, lezli sme do ní přes molo. Teď si děláme žrádlisko k večeři. Cestou sme našli pár křemenáčů (Míšu bolí pata, co mu ju přejel Nečik, tak šel pomalu), tak je zakomponováváme do jídla. Sou makarony a divně se lámou, lítají všude. Všechny finský nápisy sou děsná hatmatilka.

19.7.2002 asi tak 20:00 (nemáme hodinky), Lemmenjoki, píše Nečik

Včera sme teda spali v jednom z těch "veřejných srubů" spolu ještě s dvouma asi 30-40letýma Finkama. Spalo se tam dobře. Ráno sme se rozdělili na dvě skupinky (já + Kučas, Michal + Babča), protože Babča řekla, že "rozhodně nepůjde po nějaké neznačené cestě", po které sme měli v plánu jít. Takže šli s Michalem zpět k autu po značené cestě. Já s Kučasem sme šli ještě asi 6 km po značce směrem od auta, pak sme přešli most a už neznačeně sme se vyškrábali na 599 m vysokej kopec (je tady zdá se široko daleko nejvyšší). Nahoře už nebyl les, ale pěkná travička či co to vlastně bylo a taky zbytky nějaké rozhledny (po zemi). Podle mapy sme si vytyčili směr, kde by asi tak mohlo být auto a vydali se jím. Šlo se moc dobře, protože to byla taková náhorní plošina, sem tam terénní vlnka, takže sme ušli pořádnej kus cesty (kdyby mě tak nebolelo to koleno, to by se šlo ještě radostněji. No, co se dádělat). Utábořili sme se u jednoho parádního jezírka, máme to odsuď k autu něco kolem osmi kiláků. Kučas udělal vynikající večeřu - ovesný vločky s křížalama, rozinkama, vodou, sušeným mlíkem a cukrem. Mňam. Taky máme ohýnek. Krajina kolem je taková zvláštní - travnatej a vřesovitej porost a v tom stromy (borovice) s rozestupama tak 50 m od sebe. Vypadá to fakt dobře. Slunko svítí, Kučas šel na ptáky a já su u ohňa.

20.7.2002 23:01, 30 km severně od Rovaniemi, 5627. km, píše Nečik

Kučas se ráno probudil asi o šesti a šel na ptáky. Pak se vrátil, zjistil, že ještě furt spim, tak navařil polívku a šel zase na ptáky. To už sem se pomalu probudil (mohlo byt tak mezi 11 a 12), snědl sem půlku polívky a sklidil stan. Kučas se vrátil a vydali sme se na další cestu - cílem bylo dojít do sedla mezi dvouma horama, tam najít značku a po ní dojít k autu. Plán se vydařil, značka byla tam kde měla. U auta sme našli Babču s Michalem, došli tam tak půlhoďky před nama. Nabalili sme se do auta a vyjeli směrem na jih. Cestou sme si koupili chleba, ledňáčky, jabka a tabák. Taky bylo na cestě pár pěkných jezírek a zrcadlila se v nich okolní krajina. Spíme na odpočívadle u řeky propojující dvě jezera.

21.7.2002 23:30, píše Michal

Tak teď se vrátím trošku zpátky, kdy sme se odpojili od Nečika a Kučasa (Lemmenjoki). Z Babčou sme se vrátili po druhém břehu řeky k místu s šukající ženskou (která tam už nebyla). Nebyl tam vůbec nikdo, tak sme postavili stan, povařili houby a otevřeli si pivo. Jal sem se vyřezávat mohutný výtvor -> z jedné strany želva, obráceně lžíce. Doposud to není hotovo, ale až to někdy dodělám, tak to bude vskutku monstrózní. Vyspali sme se a další den si udělali okruh po naučné stezce. Po návratu k autu sme ani nestihli zkontrolovat olej (dolili sme 0,5 l, byla tam hrubá (0,7 cm) podmíra a uvařit polívku a už tu byli kluci. Pobalili sme a odjeli. Večer sme spali u té říčky či co to bylo, ráno sme vstali asi v 10:00 a odjeli sme směrem na Rovaniemi. Byl tam sice polární kruh, ale jinak to tam bylo nechutný, drsná komerčňárna ve stylu Santa Klaus, spousta otravných dětí, pošta Santovi a takový trapasy. Vylezli sme tam na nějakou rezatou věž, odkud byl pohled na místní placatou krajinu. -> Nic moc, akorát sme z výšky viděli ještě víc Santa Klausů a nechutný umělohmotný napodobeniny ostružníků morušek stulíků. Pak sme si po menších navigačních problémech prohlídli centrum města -> taky dost slabota. Pak sme jeli přes Kemi do Oulu, pročež sme v nádrži těsně před hučící turbínou vodní elektrárny provedli očistu a já sem si dokonce vypral spoďáry. V Oulu opět bloudění, nakonec sme to ale zvládli až sme našli takovou rozbořenou pevnost, to nás teda taky zklamalo -> nic tam nebylo, ale Oulu je jinak super město, spousta zahrádek a na nich lidi chlastají pivo a tak. Koupili sme si zmrzlinu a pokračovali dál. Dojeli sme k národnímu parku Rokua, kde sme se po Nečikově mrmlání, že tady není žádný suchý místo s hezkou travičkou utábořili v lese plným křemenáčů a úplně suprových koberců lišejníků.

23.7.2002 10:10, Leppävirta, 6317. km, píše Nečik

Včera sme deník už nestihli napsat, ale stalo se toho docela dost. Ráno sme se vzbudili na lišejníkách a vydali se asi do 2 km vzdáleného nár. parku Rokua. Je vzkutku miniaturní - asi 4 km2. Tam sme si prošli asi 8km trasu - všude samý lišejníky, písčitý podloží (takže ten písek furt padal do bot), dvě jezírka a hodně velkých borůvek. Jo, ještě tam bylo STRAŠNĚ moc hub (křemenáče a hřiby), takže sme brali jenom ty, co nebyly víc jak metr od cesty. Z Rokua sme pokračovali dál na JV. V Iisalmi sme navštívili internetovou kavárnu, zabookovali si trajekt a poslali mejly dom. V Kuopiu sme si vylezli na místní věž (je zadara) - byl z tama pěknej pohled na okolní jezerní krajinu. Pak sme jeli dál na J směr Varkaus s cílem najít ňákej kemp a vyzkoušet si finskou saunu. Podařilo se tady v Leppävirtě - zamluvili smne si ju na 21:00 a před tím se ještě najedli těch hub, co sme nasbírali, s kolínkama. Sauna byla fakt dobrá, lila se tam voda na rozžhavený šutry, což vždycky způsobilo neuvěřitelně horkou vlnu páry. Ochlazovat sme se chodili do přilehlého jezírka. No, a když sme se šli poprvé ochladit do jezírka a chtěli se potom vrátit zpět do sauny - zjistili sme, že se zabouchly dveře. Všecko oblečení vevnitř, klíč od sauny na recepci, my všichni nazí. Zajímavá situace. Po chvilce okolkování šel naštěstí kolem jeden člověk, na kterýho sem zavolal a on šel do recepce vyptat ten klíč. Recepční nám ho pak s úsměvem na rtech přinesl. Po sauně (asi 22:15) sme odjeli z kempu a hledali místo na spaní - našli sme ho u jednoho odpočívadla u hlavňačky na kamenité cestě - Kučas s alumatkou to musel mět docela krušný. Jo, ještě sme večer dali olivy, sýr a piva.

23.7.2002 20:30, u parku Isojärvi (asi 70 km od Tampere), píše Babča

Dopoledne sme vyjeli asi kolem 11. Už v noci pršelo, cestou se mračilo a pršelo střídavě se slunkem celej den. Furt sme hledali kemp, kde by půjčovali loďky, ale nikde je neměli, jenom ujednoho hotelu, ale tam to bylo divný a musel by se překonat takovej silnej proud. Takže sme celej den jen tak popojížděli (koupili sme taky chleba a kousek melounu), byli sme z toho celí unavení a rozmrzelí, tak sme se ve finále na lodičky vyšpekli a jeli sme sem k tomu národnímu parku, kam chcem jít zítra. Zas venku prší. K parku vede pěkně hnusná rozdrbaná cesta (na mapě je zakreslená jako "normální" cesta).

24.7.2002 21:05, park Seitseminen, píše Babča

Včera večer sme se usádlili, udělali karamel a popíjeli ořechovku, Myšák kuchal korytnačku, ale kolem půl 11 přijelo auto a Fiňouši nám řekli, že sme na soukr. pozemku a že máme jít spat do parku, že je tam asi za 400 m dobrý místo. Tak sme se narychlo sbalili a odjeli asi 2,5 km k parku a nacpali spaní do baťohů (Myš teď neví, kde má nožík). Chvilu sme to místo hledali (vyslali sme hlídky průzkumnice) a nakonec sme zjistili, že sme byli asi 50 m od něho (Kučas ho vyčmuchal). Byli tam sice Fini s děckama, ale odešli, když sme se usádlili a pak se Míša šel vykoupat. Musím přiznat, že ořechovka ukončila svou existenci zejména mým přičiněním. Šli sme spat až si Míša opekl kokůtka - asi kolem půl 12. V noci tradičně pršelo a ráno se neslo v duchu zamračena. U auta sme si udělali polívku a šli na okružní cestu (asi 10,5 km), cestou pár hub a typíčo tlustý borůvky, ale vyskytnuvší se déšť omezil jejich konzumaci na nezbytné minimum (plno bobulí na osobu). K autu sme přišli kolem druhé (zase pr.) a jeli směrem na park Seitseminen, kde sme teď. Cestou sme koupili večky a sear + tyčinky Snickers a Nečik samozřejmě ledňáka. V parku sme uvařili a šli si postavit stan na tenting place asi 200 m od parkoviště. Poté co se rozdělal oheň (jak jinak než Míšou) šel Kučas na ptáky a my sme pokecali a popili (dali sme mu pivisko Gambáča) s Finíkem z Tampere (zval nás na fesťák, dělá implantáty a tak) a teď přišli ňácí 3 z borůvek a pečou si špekouny. Taky bych jim klíďo od jednoho pomohla - jeden jim přebývá.

25.7.2002, park Torrousuo, píše Kučas

Ještě k tomu včerejšku: z ptáků jsem se vrátil asi v 10 p.m. - pobodaný od moskytů a navíc jsem zjistil, že mi ten zas...ný Fin vypil jedno pivo. Musel jsem se z toho vykoupat v rašelinovém jezeru. Ráno se mi podařilo ostatní probudit asi kolem 10. hodiny. Sežrali jsme veku se sýrem a vyrazili do parku. Babča, Kakáč a Nečik šli delší trasou, kterou jsem už znal (cestou požívali borůvky), já jsem na ně čekal v půlce cesty. Po projití části parku a naučné stezky jsme se vrátili k autu a přejeli dále na jih k další luontopolku. Bylo to rašeliniště, kde Kakáč s Nečikem vyfotili zmiji a fůru hmyzu. Asi o půl páté jsme nabrali směr Tampere. Cestou jsme se stihli vykoupat (Babča), vyprat (já a Kakáč) a najíst se malin (Nečik) pod jedním mostem. V Tampere jsme si prošli centrum města a doplnili zásoby. Kakáče před obchodem otravovala nějaká ženská (asi chtěla pivo), jinak se nic zvláštního nedělo. Teď sedíme na parkovišti u NP Torrousuo (samé rašeliniště) - dopíjíme piva (na večeřu byla vločková kaše nebo nudličky) a požíráme buráky.

26.7.2002 21:50, 20 km S od Helsinek, 7201. km, píše Nečik

Ráno sme vstali všichni ve svou obvyklou hodinu - Kučas v šest a my ostatní v deset. Posnídali sme suchou veku a šli se podívat do NP. Byla tam pěkná vyhlídková věž, spousta rašelinišť (nebo spíš jedno velký) a docela málo lidí - byl to takovej míň oblíbenej park. Na jednom místě u cestičky byla zaražená dřevěná tyč na měření hloubky rašeliny a poté, co ju Michal vytáhl, sme zjistili, že má asi 2,5 m. Takže té rašeliny je tam asi dost. Kolem jedné už sme to měli projitý - nebyl moc velkej - a vydali sme se do Hämmenlinny podívat se na cihlovej hrad. Byl sem se mrknout aj vevnitř (2,5 €), ostatní okolkovali venku. Pak sme jeli dál na Helsinky, po cestě sme nabrali vodu a udělali večeřu - nebylo toho moc. Pak sme sjeli z dálnice a našli místo na spaní - u silnice a lítají nad nama furt letadla. Máme hlad a těšíme se až se zase najíme. Došli piva.

28.7.2002 10:35, 20 km Z od Tallinu, 7275. km, píše Nečik

Ráno sme vstali asi v 9 a jeli směr Helsinki. V Helsinkách sme našli přístav a šli si koupit lístek na trajekt - jeli sme s Nordic Jet Line a stálo to velmi přijatelných 68 € za auto a 7 lidi. To bylo asi tak 11 hodin. Trajekt jel v 15:00, měli sme tam být hodinu předem, takže sme měli asi 3 hodiny na prohlídku Helsinek. Prošli sme si tržiště, pak sme se rozdělili a já sem vyrazil po kostelech a tak. Mají v Helsinkách suprovou katedrálu na centrálním náměstí - je někdy z roku 1850 a působí docela impozantně. Vevnitř hrála ňáká holka na varhany - to bylo faklt dobrý. Poslouchal sem to asi půl hoďky a šel dál. Hledal jsem skalní chrám, kterej se mi teda nakonec podařilo najít - byla tam zrovna svatba. Ve dvě sme se sešli u auta, prošli pasovou kontrolou a ve tři odpluli. Nebyl to obyčejnej trajekt, byl to katamaran s tryskovým pohonem a jel rychlostí 65 km/h - cestu do Tallinu zvládl za hodinu a třičtvrtě. Následocvala prohlídka Tallinu - je to úžasný starobylý město se zachovanýma hradbama, úzkýma uličkama a tak. A navíc se potvrdilo to, v co sme dost doufali - je tady levno. Takže sme si koupili hromadu jídla, piva, cigára a tak. Už bylo celkem pozdě, tak sme jeli hledat místo na spaní. Dost dlouho sme se nemohli vymotat z Tallinu tím správným směrem (k moři) - po jednom obkroužení centra a jednom zeptání (to sem samozřejmě musel zařídit já, protože Michal by radši ještě hoďku dvě kroužil) sme to nakonec našli a jeli na Z podél pobřeží. Ňák se nám ale nepodařilo zajet až k moři - samý milionářský městečka, tak sme to zapíchli na jedné louce. Silnice sou překvapivě dobrý. Teď už sme skoro sbalení a vyrážíme směr J.

28.7.2002 22:06, 30 km S od Rigy, 7667. km, píše Nečik

Jeli sme na J až do Haapsalu, tam sme za poslední est. prachy koupili ňáký jídlo. Pak sme jeli kolem Lihula - byla tam zřícenina a muzeum. Neměl sem už est. prachy na vstupný, ale slečna, která to tam prodávala (moc pěkná) pak usnula na stole (psala tam něco na poněkud obstarožním notebooku), tak sem si to prohlídl zadara. Taky sme se stavili v ňáké rezervaci u moře, kde bylo strašně moc ptáků, taky jeřábi. Před Pärnu sme zajeli na pláž a vykoupali se. Pak sme jeli dál, přejeli do Lotyšska, nabrali benál za €. Kousek před Rigou sme našli místo na spaní v takovým lesíku (je tady trochu bordel). Musím to psat strašně rychle, protože je tady asi milion agresivních zasraných komárů, nejradši bych je všecky zabil (písmo v deníku lehce nečitelné).

30.7.2002 11:11, Palanga (u Klaipedy), 8016. km, píše Nečik

Ráno sme vyjeli směr Riga - je to dost velký město a bylo tam strašně moc aut a samý placený parkoviště s chlápkem připraveným pohotově nasadit botičku. Takže sme to zaparkovali trochu bokem od centra a šli se projít pěšky. Moc daleko se nám ale nechtělo - není tam nic jako historický jádro, ty památku sou strašně roztahaný. Pak sme jeli na Z směr Liepaja a od tam na J do Litvy. Na hranicích nás čekalo nepříjemné překvapení ve formě jakýhosi pojištění auta za 40 Litů (360 Kč), který sme si museli koupit - prostě klasický státní vydírání, který je u některých států samozřejmý, ale u Litvy sem to zrovna nečekal (vzhledem k tomu, že se chystají do EU). Má u mě velkou černou tečku. Dojeli sme do Palangy (asi tak v 17:00), dali auto do kempu a šli se vykoupat do moře. Je tady hodně dlouhá písčitá pláž s hodně lidima - připomnělo mně to Bulharsko. Pak sme šli do města, našli sme si pěknou restauračku a tam se pak konala velká žranice spojená s vypitím několika piv. Opravdu sme si užívali a na peníze nehleděli. Odcházeli sme zhruba ve 23:00 a cestou do kempu sme Palangu obšťastnili zpěvem hlasitých písní typu "Ja děngy prepil v báre" nebo "Ešče si já...". V kempu sme postavili stany, Kučas s Babčou šli spat a já s Michalem sme ještě šli napustit vodu do flašek. Umívárka byla naneštěstí v těsné blízkosti recepce, kde se prodávalo pivo, tak sme si ještě každej jedno dali a taky sme zakoupili vynikající sušenky "čoko čoko" (něco jako naše Diska). Pak sme šli taky spat. Ráno mě probudilo slunko, který nelítostně pražilo na stan - je tady snad 30 stupňů. Trošku mě bolela hlava. Jo, teď sem si vzpomněl, že v té hospodě sme potkali Čechy - borca s holkou a chvilu sme s nima pokecali.

31.7.2002 9:47, auto asi 15 km za Klaipedou směr Kaunas, 8175. km, píše Michal

Poté, co sme se včera ---nejde přečíst--- a trošku probrali z kocoviny (hlavně nás budilo hrozný vedro) se Peťa osprchčila, šli sme se podívat na uzený ryby (který už tam nebyly) a potom sme vyjeli do Klaipedy. Docela pěkný přístavní město. Spousty trhovců tam prodávaly jantárky, takže proběhl nezbytný nákup těchto drahocenností. Pak sme se vydali směrem na Kurskou kosu, museli sme jet malým trajektem -> docela v pohodě, ve frontě se tlupa malých výrostků málem porvala o to, kdo nám bude mýt okna (odměnili sme je asi 1,5 Litu). Kosu sme projeli až skoro k ruským hranicím, po cestě nás rozladil poplatek (15 Litů) za vstup do NP. Celý pobřeží je lemovaný spoustou pláží, kde se sluní celá Litva. Po cestě zpět proběhla zastávka na písečných dunách a bylo to fakt supr. Sahara hadra. Horko jak v prdeli, všude jenom samej písek a horkej vítr. Fakt dobrý. Jo, našel sem tam chrousta mlynaříka + 2 pozůstatky asi téhož druhu. Nakonec sme na kose (už byl večer asi 19:00) zajeli na jednu z pláží, kde proběhla koupačka a já a Peťa sme hledali jantary. Nějaký sme skutečně našli, ale nějaký velký množství jich teda nebylo. Asi je to fakt lepší, jak říkal místní trhovec, jít tam ráno po nějaké bouřce. Trajektem sme opět odjeli, vyjeli sme na směr Kaunas a ubytovali se vedle prašné cesty. Peťa měla strach, že nás okradou nějací místní týpci, co furt jezdili autem, ale zvládli sme to. Teď hraje Metallica a my vyhazujeme odpadky na nějakým odpočívališťu. Ještě nabrat vodu a jedem.

1.8.2002 9:23, asi 30 km od Vilniusu směr Marjampole, 8561. km, píše Nečik

Takže nejdřív sme dojeli do Kaunasu. Proti původním očekáváním je to jenom takový obyčejný město se zbytkama jakýhosi cihlovýho hradu a gotickou stavbou se zazděnýma oknama. Dál sme jeli směr Vilnius. Po cestě sme se stavili na Trakai, kde je podle všeho velký turistický centrum a je tam taky takovej hrad na ostrově na jezeře. Je ale v podstatě celej postavenej znova, takže nic moc. Následně sme dojeli do Vilniusu. Auto sme nechali na nábřeží a prošli si centrum. Až na pár kostelů mně opět nepřipadlo, že by tam bylo něco extra zvláštního. Na Tallin to prostě ani zdaleka nemělo. Dali sme si točený na jedné zahrádce. Při odjezdu sme ještě viděli vrtulník s dvoupatrovou vrtulou (rotorem, jak mě opravil Kučas) - každý patro se točilo jiným směrem, takže to nepotřebovalo tu malou vrtulku vzadu. Vyjeli sme směr Marijampolé a dál polský hranice. Asi po 30 kilákách sme narazili na parádní jezírko vedle silnice. Řekli sme si, že to tam teda pro dnešek zapíchnem a začali sme hledat místo. Dojeli sme až k jednomu baráku, kde k nám hned přišla paní a říkala, že to tady je teda soukromý (jejich), ale že když jim dáme nějaký peníze, tak tam můžem klidně postavit stan. Z 20 Litů sme se přes 5 € dostali až na 4 € - vpoho. A navíc si můžem pučit jejich lodičku a projet se po jezeře. Večer sme se ještě vykoupali - bylo to fakt příjemný po tom celodenním pařáku. Dneska asi vyjedem o něco později, aby sme dom nedojeli moc brzo (v noci). Jo, včera v 15:50 se tachometr na autě přetočil na 100 000.

2.8.2002 9:45, u Straků doma, 9615. km, píše Nečik

Ráno sme se ještě párkrát vykoupali a chtěli vyrazit. Čekalo nás nemilé překvapení ve formě úplně vybité baterky v autě. Tak sme to nastartovali roztlačením a jeli (asi ve 12:30). Už sme si malovali, jak zítra budem doma, když po 30 km auto najednou začalo ztrácet výkon, až se úplně zastavilo (ještě předtím se rozsvítily kontrolky brzd a ABS). No vydedukovali sme, že je to asi něco s alternátorem, nicméně dělat sme s tim nemohli nic. Stáli sme uprostřed polí. Navíc sme ani neměli lano, aby nás někdo mohl odtáhnout. Naštěstí byl poblíž takovej osamocenej barák, tak sme tam zašli a borec byl docela ochotnej, že nám pomůže. Vzal svoje auto a přes káblíky napojil svoju baterku na našu a trochu ju nabil. Ještě nám poradil, že asi za 25 km v Marjampolé je servis, kde nám to snad spravijou. Do servisu se nám podařilo dojet. Tam se na to mrkli a řekli, že to veme tak hoďku dvě. Byl tam jeden Litevec, taky zákazník, kterej nám pomáhal tlumočit a ang. do lit., a ten nám nabídl, jestli nechceme počkat než to spravijou u nich doma. Tak sme šli. U nich nám nabídli občerstvení a vůbec na nás byli strašně hodní. Ze servisu zavolali, že už to mají, tak sme si vyzvedli auto (stálo to 140 Litů = 1300 Kč - vyměnili ňáký vynutí v tom alternátoru) a vyrazili směr Polsko. Na hranicích to trvalo strašně dlouho, nejdýl ze všech hranic. Překročili sme je zhruba v 18:30. A pak už sme jenom jeli - Varšava, Katovice, Český Těšín, Brno, Hustopeče. Kučasa sme vyhodili doma ve Frýdku. A sme doma. Celkem sme ujeli 9615 km a stálo nás to (celej výlet s jídlem a se vším) zhruba 10 000 Kč každýho.


Cenové údaje:

1 NOK = 4 CZK
1 € = 30 CZK
1 EEK = 2 CZK
1 Lot = 50 CZK
1 Lit = 3,6 CZK

Kolik tak co zhruba stálo:

trajekt Sassnitz -> Trelleborg (celý auto s lidima) - Scandlines : 88 €
trajekt Helsinki -> Tallin (celý auto s lidima + ISIC) - Nordic Jet Line: 67,8 €
mapa NP Hardangervidda (Norsko):104 NOK
1 pohled aj se známkou v Norsku: 19 NOK
trajekt Bognes -> Lodingen (Norsko): 248 NOK
trajekt Melbu -> Fiskebol (Lofoty): 146 NOK
chleba v Norsku (700 g): 10 - 15 NOK
chleba ve Finsku (veka): 0,80 - 1,5 €
levný sou celkem zmrzliny a tyčinky Snickers :-)
těstoviny: 10 - 20 Kč
sauna Finsko 1 hod: 13 €
Nečikova stránka: cestování

Ukrajina
Norsko
Paříž
Mongolsko
Skandinávie
Turecko
Kanáry
Chorvatsko
Slovensko
Nový Zéland
Korea

Hlavní menu